1. jur. (ot koho, ot čeho, z čeho, proti čemu [proti soudci, rozhodnutí ap.] na koho, k komu, k čemu ap. [k vyšší instanci] (o co, s čím) odvolat se, podat odvolání, tj. právní námitky (proti někomu n. proti něčemu), zvl. proti rozhodnutí dané instance nižší k dané instanci vyšší: mohl jest býti propuštěn…‚ by sě byl neodwolal k ciesařovi BiblOl A 26,32 (~Pad, ~Praž) si non appellasset; panský nález také moci byl, že ot něho žádný sě otwolati nemohl…, kromě slýchal sem, že…pan Mikeš z Potnštajna za ciesaře Karla na říské volencě sě otwolal DubA 10b, 11a; s tím odvolal se [žalobce] na pány zemské Půh 2,72 (1407); odwolati se jest od větčieho súdce pomoci žádati HusKuch C3b; odwolal sem se proti rozkázaní arcibiskupa AktaKost 42b appellavi; mistr Jan Hus odwolal se jest od té klatby ku pánu Kristu AktaKost 95a appellaverat; Vávra se j na VMt o to [nález konšelů] odvolal ArchČ 14,35 (1447); aby se snad od tebe [nespravedlivého soudce strany] neodwolali AlbnCtnostA 143b; z toho práva žádný se odwolati nemuož TovačA 74a; ktož se k vyššému právu odolá PrávJihlA 28b; odvolavše se před najjasnějšie knieže a pána…, krále českého ArchČ 26,18 (1475); ║ proti té buli postavil sem se a odwolal, aby slovo boží nebylo potupeno HusSvatokup 132a ohradil jsem se; v zdraví jeho [Heraltově] podle té jednoty k súdu jsú sě neodvolali [purkmistr a rada města Brna] ListářRožmb 3,58 (1445) neobrátili se na soud; toho [nesplaceného dluhu] se jest odpovídatel odvolal na poručníky NaučBrn 24 v té věci se odvolal na svědectví „poručníků“

2. jur. [o procesní straně] (do čeho, na co [lhůtu] na koho) vyžádat si odklad (na kdy pro získání někoho): paní Orlovská z Polanky odvolala se na řečníka do rokóv PrávOsvět 59 (1460); jakož jest pozval Jan Stryk paní Michalu z Javišovic, i odvolala se na řečníka PrávOsvět 81 (1493); pan Komorovský skrze posla svého odvolal se na roky přišlé, nebo jest nemocen PrávOsvět 82 (1494)